Břehy Mexika jsou omývány vodami Atlantského a Tichého oceánu, Mexického zálivu a Karibského moře. Povrch Mexika je převážně hornatý, mezi pohořími se táhnou vysočiny a tabule. Povrch ovlivňuje zejména pohoří Kordillery (na jihu potom nazývané Andy), které se táhne západní částí Severní i Jižní Ameriky. Dalšími horskými masivy jsou Sierra Madre Oriental, Sierra Madre Occidental. Významným bodem Mexika z geografického hlediska je také pásmo vulkanických sopek, Cordillera Neovolcánica, kde najdeme například hory Pico de Orizaba, Popocatépetl, Iztaccíhuatl a Colima.

            Maxiko se v severní části země z hlediska podnebí dělí na čtyři celky – Horkou zemi (průměrné roční teploty okolo 23°C), Mírnou zemi (19°C), Chladnou zemi (10°C) a Zemi věčného sněhu. Na jihu země se střídá období sucha a období děšťů. Kvůli poloze Mexika na hranicích tropického a subtropického pásma zde i díky četným tropickým pralesům panuje vysoká vlhkost, zejména v pobřežních oblastech. Ve středu země, kde převažuje hornatý povrch (Sierra Madre Oriental a Sierra Madre Occidental) se již tolik vlhkosti nevyskytuje. I teploty se zde pohybují níže, než u moře.

Zájezdy do Mexika se pomalu ale jistě s postupující dobou zabydlují na seznamech nabídek cestovních kanceláří v České republice. Nejvíce jich zde najdete právě v zimě a na jaře – v našich zimních měsících probíhá v Mexiku hlavní turistická sezóna. Ovzduší je v tuto dobu velmi teplé a srážek se zde také většinou nedočkáte – čili listopad, prosinec, leden, únor a březen jsou ideální dobou pro strávení hlavně pobytového typu zájezdu. Poznávací cesty se taktéž ale pořádají v toto roční období, kdy panuje období sucha.

Pro občany České republiky při cestování do Mexika neplatí vízová povinnost. Jelikož ovšem Mexiko leží mimo Evropu a není tedy součástí tzv. Schengenského prostoru, k cestování vám pouhý občanský průlaz stačit nebude – je nutné mít vyřízený a platný cestovní pas. Velmi vhodné je také zařídit si, pokud již jej nemáte s pojišťovnou uzavřené, cestovní pojištění, popřípadě se připojistit proti dalším neobvyklým událostem. Síť lékařských služeb je zde dobře propracována, ovšem cizinci jsou zde v nevýhodě – z klasických nemocnic, které vlastní stát, vás spíše pošlou do soukromých nemocnic. Zde si ovšem za ošetření a další zákroky spojené s vašimi zdravotními problémy většinou dost připlatíte. Vhodné je tedy si do kufru přibalit různá léčiva, která jsou volně k prodeji a můžou vám pomoci například při průjmech, horečkách, bolestech, zánětech, apod. Někomu přijdou vhod i antimalarika, která působí proti malérii, která se v zemi poměrně často vyskytuje, zejména na jihu.

Před cestou do Mexika je taktéž vhodné zkontrolovat si vaše očkování proti tetanu a obrně, dále se, zejména malým dětem a starším osobám, doporučuje očkování proti žloutence typu A a B. Proti tomuto hepatitickému onemocnění vás naočkuje váš praktický lékař, stačí si pouze vakcinaci domluvit. Hygiena totiž v některých oblastech Mexika silně pokulhává, na některých veřejných toaletách nenajdete třeba toaletní papír či mýdlo na omytí rukou.

Stejně tak je nutné si dávat pozor na hygienu, co se týče stravování. V žádném případě nenavštěvujte restaurace, které již na první pohled nepůsobí důvěryhodně – častěji, než dobrý pocit z výtečného jídla si s sebou odnesete přinejmenším žaludeční či střevní potíže. Honosnější restaurace najdete taktéž na každém kroku ve všech větších městech, ceny jsou v nich srovnatelné s lepšími restauracemi u nás, v Česku. Podávají se nejen mezinárodní a známá jídla, pochutnat si můžete i na tradičních mexických jídlech anebo méně obvyklých specialitách.

Velmi oblíbené jsou tacos, které jsou stále častěji k dostání i v českých restauracích. Tacos jsou kukuřičné placky, které se plní různými náplněmi – kuřecím či hovězím masem, zeleninou, fazolemi, mořskými plody, apod. Podobné plackám tacos jsou tortilly, které jsou snad ještě známější – plní se taktéž různými druhy masa, zeleninou, kořením, omáčkami. Dalším produktem , který je charakteristický pro mexickou kuchyni, jsou fazole, které se připravují na různé způsoby – jako přísada do omáček, do salátů, tortil, tacat.  Mnoho mexických jídel se vyznačuje pálivostí a silným okořeněním – v žádném případě nejsou vhodná pro děti a osoby, které mají potíže se zažíváním a trávením – je lepší se vždy předem informovat u obsluhy o surovinách jídla, které si chcete objednat.

Když se řekne pití a Mexiko, snad každého musí jako první napadnout tequila. Vyrábí se z agáve, existuje více druhů – nejznámější jsou Tequilla blanca (u nás známější pod názvem Tequilla Silver), anebo Tequilla Oro (Tequilla Gold). Před nákupem tequilly, kterou si chcete přívézt do České republiky, je nutné sehnat informace o tom, kolik litrů tohoto nápoje si můžete do letadla s sebou vzít.

Vedle tequilly na pultech obchodů najdete často další mexický alkoholický nápoj, mezcal. Vyrábí se taktéž z agáve, na spodu láhve se objevuje červ, který v agáve žije. Mezcal se podává buď s červem v láhvi, nebo je červ nakrájen na malé kousky a servírován spolu s mezcalem.

Pivo je taktéž nápojem, který je v Mexiku poměrně častý na nápojových lístcích – chuť se ovšem od toho českého poměrně liší – výraznou chuť ovlivňuje šťáva s limetek a dalších citrusových plodů, které se do piva přídávají.

Dalším tradičním mexickým nápojem je sangrita. Ta se vyrábí z rajčat, pomerančů, citronů, cibulí, soli a pepře.

V sortimentu nealkoholických nápojů nenajdeme žádné odlišnosti od evropských nápojů, pod různými mexickými názvy se prodávají zejména nealkoholické míchané nápoje, které jsou ovšem stejné jako jiné, které najdeme i u nás – liší se pouze názvem.

Jelikož si většina cestovatelů do Mexika kupuje zájezd přes cestovní kancelář, odpadají starosti se sháněním ubytování. Turisté jsou nejčastěji ubytováváni ve velkých hotelových komplexech, v nejznámějších destinacích. Pokud chcete ale cestovat na vlastní pěst, či destinace po dobu dovolené vícekrát vystřídat, lze si koupit samostatnou jízdenku a ubytování sehnat až přímo na místě – většinou na volné ubytování narazíte ihned poprvé. Výhodou je, že nemusíte být ubytováni pouze ve velkých a luxusních hotelích, se kterými mají nejčastěji cestovní společnosti uzavřené smlouvy, levnější ubytování seženete i v menších hotýlcích, pensionech, či u soukromníků. Zde je lepší ovšem taktéž vybírat pečlivě a svůj pokoj se sociálním zařízením si před zaplacením prohlédnout, hlavně z hygienických důvodů. Nejčastější typ ubytování, které můžete v Mexiku využít, je i se stravou, minimálně se snídaní.

Do Mexika létají pravidelné linky z pražského letiště, méně častěji pak z Ostravy a Brna. Při cestě je nutno přestupovat, nejčastěji v Amsterodamu či Frankfurtu. Ti, kteří mají vybraný let s přestupem na území USA, platí ovšem vízová povinnost. Letenku seženete na internetu už asi kolem 8 000,-Kč.  Je ovšem lepší si zájezd koupit u již vámi či přáteli a rodinou prověřené společnosti, abyste předešli možným problémům. Nejvíce spojů létá přímo do hlavního města Mexika, do Ciudad de México.

Pobřeží Mexika je známo čistými plážemi se zlatavým pískem, olemovaných kokosovými palmami. Pro ty, kteří si přejí strávit dovolenou relaxací a odpočinkem, jsou nejčastěji doporučována tato letoviska:

• Mayská riviéra: Oblast, které se rozprostírá od Yuacatánského poloostrova po reezrvaci Sian Ka´an. Je propleten sítí luxusních hotelových středisek, které se snaží obsloužit své zákazníky ve všech směrech. Nenabízí pouze udržované pláže u Karibského moře, ale spoustu atrakcí, které vám pomůžou vyplnit volný čas, který nestrávíte koupáním a výlety po okolí. Nejznámějšími turistickými oblastmi Mayské riviéry jsou Playa de Carmen (nejnavštěvovanější středisko z této oblasti, známé svou luxusní třídou Quinta Aventida), Akumal (středisko s menšími hoteli, tedy i klidnější) a Xel-ha (velmi vhodná oblast pro rodiny s dětmi – najdete zde zoo, oceánium, velká akvária, podmořské světy, show s delfíny a kosatkami, apod.).
• Acapulco: Acapulco je městem na pobřeží zálivu u Pacifiku. Vzdálenost od hlavního města je asi 350 km. Acapulco je vhodnou oblastí pro ty, kteří chtějí na své dovolené podniknout i několik výletů – nejčastějším cílem je pevnost San Diego, postavená v minulosti proti pirátům, podmořskýs svět Magici Mundo Marino, anebo pláž La Querbradu s útesy, kde můžete zažít adrenalin při akrobatických skocích převážně místních mladíků.
• Cancún: Cancún najdeme na jihovýchodě při pobřeží s Karibským mořem. Toto centrum poblíž tropických pralesů je vybudováno nově, mělo přílákat ještě více turistů do této oblasti – a to se zcela povedlo. Luxusní hotely, bazény, diskotéky, bary, restaurace, kavárničky – to vše zde najdete takřka na každém rohu. Co zde ovšem chybí, jsou historické pamětihodnosti – původně byly na tomto místě pouze chudé osady. I přesto se z této oblasti pořádají pro turisty z celého světa výlety autobusy, které nejčastěji míří asi 100 km daleko – do míst, kde najdeme pozůstatky po Mayské civilizace.
• Isla del Cozumel: Ostrůvek Atlantského oceánu vzdálený 20 km od pobřeží. Známé a oblíbené je hlavně díky Mayské civilizaci, která zde v minulosti taktéž žila – střediskem bylo centrum San Gervasio v severní části ostrova. Vhodné je ovšem také pro aktivní sportovce, zejména pro ty, kteří se chtějí na své dovolené věnovat potápění – zdejší čisté vody omývající břehy poskytují nezapomenutelný pohled na mořskou faunu a flóru.

Do 19. století bylo jedinou známou částí Keni 500 km dlouhé pobřeží lemované bílými plážemi a palmami, ovívané pasáty a oddělené od Indického oceánu souvislým pásem korálových útesů. Od středověku tu kupci z Evropy, Asie a Arábie hledali otroky a slonovinu. Někteří se tu usadili a dnešní obyvatelé pobřeží Svahilci jsou míšenci arabské a černošské populace.

Teprve na konci 19. století se britští cestovatelé odvážili do nitra země. Nebylo to ze zájmu o Keňu samotnou, ale hledali novou cestu z pobřeží do britského protektorátu v Ugandě. Později byla mezi přístavem Mombasou na pobřeží a Kisumu u Viktoriina jezera vybudována tzv. ugandská železnice. Železniční dílny byly zřízeny v Nairobi, dnešním hlavním městem země a jednom z nej větších měst v Africe.

Britové si rychle uvědomili, že země, ke které vlastně přišli náhodou, je ve skutečnosti nesmírně úrodná. Do roku 1914 se na jihozápadě země usadilo několik tisíc britských farmářů. Přivlastnili si velké pozemky dobře zavlažované a úrodné sopečné půdy v oblasti zvané White Highlands, jež dříve vlastnili Kikujové a Masajové, a s pomocí levné africké pracovní síly pěstovali kávovník. Zášť vyvolaná touto kolonizací propukla v roce 1952, když povstalci hnutí Mau Mau zahájili ozbrojený boj.

Dodnes je zemědělský jihozápad Keni nejhustěji zalidněný – žije tu většina obyvatel a je zde soustředěna většina hospodářství země. Je to ostatně jedna z nejúspěšnějších zemědělských oblastí Afriky. Hlavní pěstovanou plodinou je kukuřice. Naopak zbytek Keni je velmi suchý. Divokou krajinu pokrytou křovím, pouští a horami na východě protíná nejdelší řeka země Tana. Žijí zde nepočetné kočovné kmeny. I severozápad je vyprahlý, ačkoliv je zde jezero Turkana.

Jako územní jednotka je Keňa zcela dílem kolonizace – nejprve byla spravována britskou Východoafrickou společností a v roce 1895 se stala britským protektorátem. V roce 1920 byla prohlášena britskou korunní kolonií a nezávislost získala 12. prosince 1963. Prvním prezidentem se stal Jomo Kenyatta, který byl jen o dva roky dříve propuštěn z vězení a kterému se dařilo mírnit napětí mezi kmeny. Založil Keňský africký národní svaz (KANU), který byl jedinou stranou až do roku 1991, kdy byly povoleny i opoziční strany.

I přes pokus o státní převrat, který v roce 1982 provedli mladí důstojníci letectva, dokázal prezident Daniel arap Moi (roku 1978 nahradil v čele státu Kenyattu) dovést zemi až do 90. let. Mnoho poslanců KANU opustilo na počátku roku 1992 stranu a vstoupilo do hlavní opoziční strany FORD (Fórum pro obnovení demokracie). Vláda vinila FORD z konfliktů, které v zemi vypukly v roce 1992. Ve volbách 1992 však přesvědčivě zvítězil KANU.

V polovině 90. let KANU prochází těžkou vnitřní krizí, ale roztříštěná opozice zatím nepředstavuje pro KANU vážnější hrozbu.
V roce 1996 se konzervativní politik Richard Leakey pokusil sestavit novou stranu.

KANU se rovněž daří udržovat relativní klid v zemi, ačkoliv obyvatelstvo Keni je spíše pestrou směsicí různých kmenů pevně spjatých s určitým územím než skutečným národem. Před tisíci lety se do Keni z jižního pobřeží dostali bantusky hovořící přistěhovalci. O 500 let později začaly do země pronikat ze severu další národy včetně kočovných Masajů. Později přišli ze západu Luové. Kromě toho žije ve městech na 78 000 Asijců.

Dlouhodobá převaha Kikujů v politickém životě země je dána nejen jejich počtem (tvoří 21 % obyvatelstva a jsou daleko nejpočetnější etnickou skupinou), ale i jejich poměrně vysokou úrovní vzdělání a příjmů a konečně i tím, že obývají střed země i její hlavní město.
Druhou nejpočetnější skupinou jsou Luové (13 %). Jelikož prezident arap Moi je příslušníkem kmene Kalendžinů (12 % obyvatelstva), neovládají již Kikujové vládu v zemi. To bylo jednou z příčin, jež v letech 1992-93 vedly ke krvavým střetům mezi Kikuji a Kalendžiny, při nichž zahynulo 365 osob a 10 000 dalších se ocitlo bez domova.
Třebaže cestovní ruch se omezuje na velmi malou část území Keni, je po kávě a čaji třetím nejdůležitějším zdrojem příjmů. Turisté však většinou vidí jen vybranou část života v zemi.

Keňa v přehledu

• Oficiální název: Keňská republika
• Rozloha v km2: 582 646
• Počet obyvatel: 31 806 000
• Hustota zalidnění (obyv, na km2): 54,5
• Hlavní město: Nairobi
• Politický systém: republika
• Měna: 1 keňský šilink = 100 centů
• Jazyky: svahilština (úřední), angličtina (úřední), domorodé jazyky
• Náboženství: křesťané 54 %, animisté 18 %, muslimové 6 %
• Podnebí: tropické; horké a vlhké na pobřeží, teplé a mírně vlhké ve vnitrozemí, suché na severu; průměrná teplota v horách 15-17 °C po celý rok, teplota v Mombase od 24 °C v červenci do 28 °C v únoru
• Využití půdy: orná půda 4 %, pastviny 7 %, lesy 4 %, ostatní 85 %
• Hlavní zemědělské produkty: kukuřice, proso, fazole, maniok, brambory, sladké brambory, cukrová třtina, káva, čaj, bavlna, ananasy, sisal, skot, pyrethrum (květina užívaná jako insekticid)
• Hlavní hospodářská odvětví: zemědělství, zpracování ropy, výroba cementu, potravinářský a chemický průmysl, cestovní ruch
• Vývoz: káva, čaj, ropné výrobky, ovoce a zelenina, cukr, chemikálie, cement, kůže a usně
• Roční příjem na hlavu (v USD): 254
• Nárůst obyvatel (na tis. za rok): 35
• Průměrná délka života: muži 52, ženy 56

Oblast byla odedávna nepřetržitě obývána; ve středověku se vytvořil katalánský národ s vlastním jazykem (i literaturou), který se vyvinul z latiny podobně jako španělština (kastilština) a galicijština. K jeho obnovení došlo v 19. a na poč. 20. stol. Od poloviny minulého století je Katalánsko jednou z nejprůmyslovějších částí Španělska i Evropy.

Zeměpisně je Katalánsko velmi rozmanité: v Pyrenejích jsou vysoké hory (nejvyšší je Pie ď Estats – 3 143 m), tichá jezera a lesy, připomínající divočinu Kanady. Prokládají je zelená údolí řek Aran a Puigcerdá. V Nurii a La Molině jsou střediska zimních sportů. V podhůří se prostírají dobře obdělávaná pole a vinice. Na pobřeží je klima velmi mírné, středomořské.

Katalánsko tvoří čtyři kraje (provincie: Barcelona, Girona, Tarragona, Lérida) o celkové rozloze 31930 km2. Protože počet obyvatel dosahuje 6 mil., je Katalánsko spolu s Baskickém a Kanárskými ostrovy jednou z nejhustěji obydlených oblastí (hustota zalidnění činí asi 160 osob na 1 km2). Barcelonský kraj – centrum Katalánská – patří k nejhustěji osídleným částem Španělska vůbec. Skládá se z následujících okresů: Maresme, Vallés Oriental, Vallés Occidental a Baix Llobregat. Soustřeďuje se tu velký počet památek, zvláště románských. Symbolem Katalánská je hora Montserrat s klášterem.

Mezi Pyrenejemi, francouzskými hranicemi a pobřežím Středozemního moře se rozkládá Girona (Gerona). Je charakterizována velmi rozmanitou krajinou s borovými lesy. K bohaté scenérii, v níž dominují hory, sníh a na pobřeží palmy, se připojuje velké množství architektonických památek, počínaje antickými sídlišti (Ampurias) a konče celkově zachovanými středověkými lokalitami (Besalú).
Jižní výběžek Katalánská tvoří dnes Tarragona. Má typicky středomořské klima s mírnou zimou a nepříliš horkým létem, bez velkých teplotních výkyvů. Prší tu málo a sníh zde téměř neznají. Ve vnitrozemí jsou úrodné roviny, kde se pěstuje vinná réva, olivy a – na jih od řeky Ebro - pomeranče. Zbytek zaujímají nižší pohoří. Tento kraj se stal první římskou provincií v Hispánii, ve středověku byl sídlem významných cisterciáckých klášterů (Poblet a Santes Creus).

Vnitrozemí Katalánská, bez přístupu k moři, zaujímá Lérida (katalánský Leida), sousedící s Aragónskem, na severu s Francií a Andorrou. Pyreneje se snižují od severu na jih k řece Segre, na níž jsou četné přehrady s hydroelektrárnami. Tok sbírá vodu pro Ebro, kolem něhož se vytvořila úrodná rovina. Podnebí na severu je studené, horské, na jihu teplé a suché.

Hlavním zdrojem bohatství Barcelony je dnes textilní a metalurgický průmysl. Významná je i polygrafie. Nezanedbatelný je přínos barcelonského přístavu, jímž projde ročně 7 mil. tun zboží. Katalánsko má jen 15 % obyvatel Španělska, ale podílí se na celkové výrobě 20 %. Textil tvoří 67 % španělské produkce, chemický průmysl 32%, papír a polygrafie 30%. Barcelonskou burzou proběhne 25 % španělského kapitálu. Ve městě je 60 zahraničních konzulátů a 23 obchodních komor. Cestovní ruch počítá s 60000 lůžky. Značnou část přepravy cestujících ve městě zajišťuje metro. Autoprovoz se zvětšil zvláště na přelomu 60. a 70. let, kdy byly postaveny dálnice na Mataró, k francouzským hranicím (La Jonquera) a k Martorellu.

Barcelona se rozkládá na samém břehu moře mezi řekami Besos (na severu) a Llobregat (na jihu) v kotlině chráněné před severními větry pohořím Collserola; nejvyšším pahorkem je Tibidabo, dnes výletní místo. Hora Montjuic na pobřeží usnadňovala obranu města a byla zde proto vybudována pevnost.
Jednotlivé městské celky (municipios, municipis), které tvoří velkou Barcelonu, jsou: Barcelona s 1,8 mil. obyvateli; Hospitalet - 250tis.; Cornellá de Llobregat – 77 tis.; Esplugues de Llobregat – 30 tis.; Sant Just Desvern - 10 tis.; Sant Adriá de Besós – 25 tis.; Santa Coloma de Gamanet – 106 tis.; Badalona – 163 tis.; Montcada-Reixac – 23 tis. Barcelona je dodnes největším městem na pobřeží Středozemního moře, je sídlem arcibiskupství, univerzity pro celé Katalánsko a Baleáry, a současně i 4. vojenského okruhu.

Klima je příznivé, s ročním průměrem 15,6 °C (zimní 9,9 °C, letní 23,5 °C). V Barceloně svítí slunce v průměru 2500 hodin ročně. Tyto příznivé podmínky, včetně strategických, měly vliv na rozvoj města.

Baleáry

Baleárské ostrovy leží ve Středozemním moři necelých 200 km na jih od Barcelony. Dnes jsou autonomní oblastí, jazykově patří ke Katalánsku. Geologicky jsou pokračováním Iberského poloostrova. Tvoří je pět hlavních ostrovů: Mallorca (největší), Menorca, Ibiza, Formentera a Cabrera. Mají velmi příjemné, typicky středomořské podnebí, které využívají četní obyvatelé severu Evropy, kteří tu často tráví zimní období. Ostrovy mají velmi dobré spojení – námořní i letecké – nejen se Španělskem (z Barcelony, Valencie a Alicante), ale i přímo s evropskými státy. Hlavním městem je Palma de Mallorca.

I když se jamajský ostrov rozprostírá pouze na necelých 11 tisicích kilometrech čtverečných, výškově je Jamajka velmi rozmanitá – od nízko položených pobřeží se směrem do vnitrozemí nadmořská výška neustále zvyšuje. Nejvyšším bodem Jamajky je hora Blue Mountain Peak, dosahující výšky 2256 kilometrů nad hladinou moře. Povrch je na pobřeží skalntatý, ostrov je lemován převážně písčitými plážemi. V centru ostrova nalezneme vápencové hory, propasti a také velké množství krasových jeskyň. Na celém ostrově se nachází mnoho převážně tropických lesů a rozsáhlé plochy savanové povahy, s flórou bohatou především na sukulenty a kaktusy. Na ostrově žijí určité druhy krokodýlů a želv, včetně těch druhů, které můžeme nalézt jen zde, na Jamajce.

Ostrovem také protéká velké množství řek. Mezi největší patří Back River, Milk River, Rio Grande, Martha Brae, Rio Cobre. Pramení vysoko v horách, proto jsou používány hojně v potravinářství a v lékařství (voda bohatá na obsah lidskému tělu prospěšných minerálů). Díky hornatému charakteru ostrova mají řeky rychlý spád a dosahují vysoké rychlosti, proto jsou využívány v průmyslu továrnami, například na pohon továren. Díky vzrůstajícímu zájmu o zájezdy a pobyty na Jamajce se také rozšířil cestovní ruch v těchto oblastech, často jsou totiž u řek stavěna velké relaxační welness centra a lázeňské komplexy, do kterých pořádají cestovní kanceláře a jamajské místní agentury výlety a relaxační či ozdravné pobyty. Lázně lákají především na zmíněnou vodu bohatou na minerály a  také na různé masážní a relaxační balíčky, využívající pro kosmetické a léčebné účinky bahno z Karibského moře, které obsahuje látky přispívající ke zregenerování pleti a kůže.

Na Jamajce se každoročně střídají dvě roční období – období dešťů, které trvá přibližně od května do listopadu, a období suché, kdy na ostrově panuje vysoké sucho a tropické teploty. I přesto je lepší navštívit Jamajku právě v tomto období, čili zhruba od prosince do dubna.

Oblast jamajského ostrova začala být osídlována Indiány, kteří sem migrovali z Ameriky, okolo roku 680. Původně byla Jamajka pod nadvládou Španělska, po čase (přesně v roce 1656) se stala kolonií Velké Británie. Obyvatelstvo ovšem bylo značně nespokojeno a po dlouhých letech konečně dosáhlo samostatnosti Jamajky – v srpnu roku 1962.

Na Jamajce v dnešní době trvale žije něco málo přes 2,70 milionu obyvatel. Hospodářsky je Jamajka mírně vyspělá, mnoho lidí je zde plně negramotných. V hodně oblastech panují špatné hygienické podmínky a návyky, je zde tímpádem i o pár let nižší průměrná délka života než je u nás, v České republice. Panuje zde poměrně vysoké procento nezaměstnanosti. Zaměstnaní lidé a podnikatelé se nejvíce uplatňují díky dobře rozvitému a rozvíjecíjímu se cestovnímu a turistickému ruchu – ať již při práci v hotelech, na plážích, či v ostatních službách, kterých cestovatelé využívají.

Hlavním a zároveň i nejznámějším městem pro cizince je město Kingston. Žije zde značné množství lidí z celkového počtu obyvatelstva. Jamajka se administrativně člení na 3 velké kraje (kterými jsou Middlesex, Surrey a Cornwall), dělící se dále na okrsky s jednotlivými obcemi. Početnou skupinu obyvatelstva tvoří původní kmen Marónů. Ti žijí v oddělených spíše horských částech Jamajky. Stle udržují původní tradice, kulturu, zvyky a příběhy, sahající až stovky let do minulosti.

Nejvíce rozšířené náboženství na ostrově je křesťanství, které vyznává více než polovina z celkového počtu obyvatel. Když se řekne Jamajka, je nutno při tématu náboženství zmínit také rastafariány. Je to skupina obyvatel, která považuje bílé obyvatelstvo a rozrůstající se vliv turistického ruchu na Jamajce za něco špatného.  Žijí skromě a pokorně k přírodnímu bohatství celé země. Mají svůj vlastní život, striktně dodržují jistá pravidla – jsou vegetariáni, meditují, jí zdravou přírodní stravu, neholdují alkoholu a ani kouření tabáku. Kouření marihuany jim ovšem problém nedělá (i přes zákaz užívání marihuany jamajskými zákony) – nevynechají ji ani u svých častých meditací, patří k jejich každodennímu rituálu. Konopí  roste na Jamajce takřka na každém rohu, Jamajčané ho umí různorodně využít – na tvorbu textilních vláken, v kuchyni i pro přípravu kosmetickcýh a léčebných přípravků.

Od druhé poloviny dvacátého století se začal na Jamajce rozvíjet turistický a cestovní ruch. Jamajka byla tehdy zemí poměrně neznámou, stala se proto dovolenkovou destinací pro zámožné podnikatele a milionáře. Dnes ji postupně objevují i „obyčejní“ turisté, toužící poznat jinou krajinu, než by viděli třeba na území Evropy. Navíc lze zájezdy na Jamajku poměrně levně nakoupit pomocí nabídek Firt minute či Last minute.

Na ostrově se narůstá počet hotelů, staví se obrovské hotelové komplexy obsahující co nejvíce služeb pro zákazníky. Snaží se tak vyhovět čím dál vyšším nárokům turistů a obstát v konkurenčních bojích s dalšími ostrovy Karibiku, které se také snaží do země nalákat co nejvíce turistů. Hotely poskytují různé úrovně a typy služeb, najdete zde levné hotely bez stravy, či luxusní hotely s vlastními restauracemi a komfortním ubytováním, včetně například hotelových bazénů, promenád s obchůdky a terasami či bary k posezení při pobřeží.

Jamajka je bohužel také známá kvůli vraždám v ulicích, klidně i za bílého dne. Nic takového vás snad na dovolené nepotká, ovšem vyvarujte se chození do chudinksých čtvrtí, kde je kriminalita poměrně vysoká. Dále je nutné dávat si pozor na občasné kapesní krádeže a krádeže na pokojích. Toto vás ovšem může potkat kdekoliv, ne jen na Jamajce.

Oblíbeným místem turistů, kam bývají pořádány výlety, jsou národní parky. Na Jamajce se nachází tři velké a mnoho menších parků, což je díky velikosti ostrova docela vysoký počet. Těmi největšími jsou Blue Mountains John Crow National Park, Negril Marine Park a Montego Bay Marine Park, mezi menší pak můžeme zařadit Great Negril Morass National Park, Helshire National Park, Discovery Bay Marine Park nebo třeba Portland Ridge National Park.

Nejnavštěvovanější oblasti Jamajky:

Kingston – hlavní město Jamajky. Dá se označit jako velmi nové, mladé a do jisté míry moderní. Jeho výstavba totiž začala až po roce 1907. Původně zde stálo Port Royal. To bylo dvakrát srovnáno se zemí ničivým zemětřesením. Zůstalo jen pár budov, které jsou dnes architektonickou ozdobou města Kingston, které je jinak postaveno ze samých moderních budov. Najdete zde nejen ubytování, ale také můžete navštívt kulturní akce (hudební styl reggae) nebo třeba galerie či muzea (mezi oblíbené patří muzem Boba Marleyho, které v sobě uschovává záznamy z koncertů, z příprav na ně, rozhovory, Marleyho desky a ocenění, vyjímkou nejsou ani osobní věci Boba).

Montego Bay – Další důležité centrum, nejen z důvodu, že se zde nachází jedno z největších letišť Jamajky. Je tedy vstupní bránou turistů. Je taktéž poměrně nově vystavěné a tímpádem se zde nenachází mnoho architektonických památek – lze snad jmenovat Barnett Estate a Bellfield Great House (památka 18.století), Rose Hall Great House (panský palác taktéž z 18.století).

Black River – Město, které nese stejný název jako nejdelší řeka ostrova. Na ní se dostává turistům skutečně adrenalinovým zážitkům – kolem řek žije mnoho živočichů, atraktivním zážitkem je zajisté pozorování krokodýlů, kteří často neváhají a doplují až k výletním lodím. V budoucnosti bylo toto město známé hlavně jako přístav, Black River bylo tedy centrem obchodu.

Z hlediska geografického je Thajsko rozdělováno na pět částí. Každá se vyznačuje určitým povrchem, druhem vegetace a fauny, podnebí, historií a kulturou, apod.

• SEVERNÍ THAJSKO: Tato první část Thajska se vyznačuje velikými výškovými rozdíly. V celé oblasti se nachází pohoří ve výškách přes tisíc metrů nad hladinou moře. Mezi nimi se táhnou úzká údolí, ve kterých tečou řeky – největšími této oblasti jsou řeky Wang, Ping a Nam. Nejvyšší horou je hora Doi Inthanon, pyšnit se může více než 2500 metry nad mořem. Leží v severozápadním pohoří země. Po celé této části jsou rozlehlé tropické dešťové pralesy. V nich se skrývá velké bohatství a zároveň chlouba Thajska – dřevina teak. Mnoho jí ubylo v dobách, kdy se těžila ve velkém množství. Dnes již je těžba v oblasti omezena.
• SEVEROVÝCHODNÍ THAJSKO: Severovýchodní část této země je tvořena Khoratskou plošinou s průměrnou nadmořskou výškou 200 metrů. Plošinu obvykle potkávájí každoročně červnové až říjnové záplavy. Kvůli tomu není v této oblasti příliš rozšířeno zemědělství a zemědělská výroba. Úrodná oblast se nachází pouze v povodí řeky Mekong. Tato oblast není příliš turisty oblíbena, i přesto, že se zde nachází ničím nenarušená čistá příroda a pozlstatky po původních kmenech a civilizacích, například chrámy Phi Mai a Phnom Rung, národní park Khao Yai nebo khoratské muzeum.

• CENTRÁLNÍ THAJSKO: Oblast, kde je na rozdíl od jihovýchodního thajska zemědělství velmi rozšířeno. Povodí zde protékající řeky Chao Phaya je velmi úrodné. Díky dokonalému zavlažovacímu kanálovému systému je zdejší oblast jedničkou v pěstování thajské rýže. Tím je výrazně podporována ekonomika oblasti. Na zavlažování se podílí i další řeky, například Lop Buri a Pasak.Ve středu centrálního Thajska se nachází Bankok (neboli východní Benátky, jak je jim často přezdíváno), jenž je zároveň hlavním městem Thajska. Sídlí zde zároveň i královská rodina.  Je centrum obchodu, financí, ekonomiky státu, turistiky, přístavištěm. I právě z těchto důvodu je Bankok a jeho oblast nejhustěji osídlenou částí Thajska. Oficiální počet občanů je 5 600 000, neoficiálně se ale počet obyvatel žijících v Bankoku odhaduje až na 11,5 milionu. Dalšími městy kromě Bankoku jsou Ayutthaya, Kanchanaburi, Photsanulok, historicko-přírodními památkami jsou zde národní park Sukhothai a Si Satchanalai-Chalieng.
• VÝCHODNÍ THAJSKO: Další bohatá oblast Thajska. Je dobře dostupná z Bankoku, proto je vyhledávaným turistickým cílem cestovatelů. Cestovní kanceláře je sem lákají na čisté oblázkové i písečné pláže s palmami. Ty omývaví vody Thajského zálivu. Nachází se zde člověkem nenarušená příroda, zejména na ostrůvcích poblíž pevniny (Ko Chang, Ko Samet, Ko Sichang). Ty se stávají často místy pobytu movitých zahraničních turistů. Je zde vyvinutá kvalitní síť služeb, od hotelů, přes obchody až po restaurace, bary a kluby. Nejnavštěvovanějšími oblastmi východního Thajska jsou:

1. Ko Chan, neboli sloní ostrov. Ko Chang je poměrně rozlehlým a převážně hornatým ostrovem. Na západě ostrova najdeme písečné pláže, jmenovat můžeme třeba pláž Klong Phrao, Kai Bae (klidná a tichá pláž, oblíbený cíl výletů turistů – na vodopády Klong Nonsi, Klong Nueng nebo Mayom, zátoka Ko Chang Noi Klong Son nebo původní vesničku Bang bao) nebo pláž Long Sand se zlatavým pískem a s kokosovým hájem. Při návštěvě tohoto ostrova se připravte (a hlavně spoji peněženku) na vyšší ceny, než je zvykem v jiných dalších letoviscích Thajska.
2. Ko Tao, neboli želví ostrov. Tento ostrov je rájem pro ty, kteří chtějí zažít an dovolené něco, co by se jim u nás, v České republice, nepoštěstilo, tedy hlavně pro milovníky adrenalinu. Kromě vodních atrakcí ej tento ostrov známý hlavně díky potápění v průhledné čisté vodě s krásnou podmořskou vegetací a živočichy. Sport enní určen jen pro zkušené, potápění si mohou vyzkoušet i amatéři. Nachází se zde mnoho potápěčských škol a společností, které půjčují vybavení a můžete si zaplatit pro výuku instruktora.
3. Pattaya, známě centrum pro turisty plné koupání, relaxace a zábavy. Při pobřeží se nacházejí tři mysy, z nichž má každý jiný a svůj vlastní charakter. Zamíří sem až 10% z celkového počtu turistů v Thajsku. A nejen turistů se tu nachází velké množství. Tato oblast je obzvláště prosnulá gogo bary, kabarety, nočními kluby, prostitucí a travesti show.

• JIŽNÍ THAJSKO: Rozléhá se na Malajském poloostrově. Turisty byla tato oblast objevena díky neporšené přírodě a neopakovatelné atmosféře malých veniček s typickými zvyky a tradicemi. Povrch této části je hornatý, bývá proto často vyhledáván turisty, kteří chtějí zažít aktivní dovolenou a poznat Thajsko nejen jako zemi pláží. I ty se tu ovšem v menším množstvím nachází. I přes to, že jich tady není tolik, co třeba v centrální částí Thajska,  uchovávají si pláže vysokou kvalitu a poskytují cestovatelům opravdový luxus a pohodu. Ještě větší soukromí najdou na přilehlích ostrovech, například Ko Samui nebo Phuket.

Thajsko je zemí v tropickém klimatickém pásu, od toho se vyvíjí celé podnebí této země. Thajsko velmi často zasahují monzunové deště. V severní části země se střídají tř roční období, na jihu jsou to roční období dvě.

• Teplé období – březen až červen
  • vysoká vlhkost a vysoké tropické teploty

• Dešťové období – červen – říjen
  • vhodné období pro zemědělství, obdělávání půdy, pěstování plodin
  • vydatné deště, které nepřichází v intervalech, mohou vás tedy zastihnout kdykoliv a kdekoliv

• Chladné období – listopad až březen
  • denní průměrné teploty asi 31°C
  • panuje zde sucho, vodní toky obsahují ale velké množství vody z dešťového období
  • nejvhodnější doba, kdy Thajsko navštívit

Thajsko je od roku 1932 konstituční. V tomto roce se zde totiž odehrál převrat a ten znamenal konec absolutní monarchie. Hlavou státu je král. V současné době je jím Bhumiphol Adulyadej. Jeho moc je stanovena v Ústavě Thajska. Dalšími správními orgány je vláda, Národní shromáždění (legislativní složka) a jistice (soudy).

Thajsko se administrativně člení na 76 provincií, ty se dále dělí na okresy, podokresy a komunálních okrasů a ty do samosprávních obcí. Těch je v Thajsku asi 60 000. Jednotlivé provincie mají pojmenování podle největšího města, které se v ní nachází.

Náboženství je v Thajsku rozamnité. Nad islámem, hinduismem a animismusem ovšem převažuje buddhismus, nejvíce vyznávaná je nejstarší forma buddhismus – théraváda. Věří v Karmu, reinkarnaci, Nirvánu. Často meditují a vzdělávají se v náboženském směru.

Místnímu náboženství by se měli přizpůsobit i turisté – platí zde například pravidla, jako jsou, že do chrámu se nesmí vstupovat v nevhodném obleku, vhodné je zakrytí částí těla, které letní oblečení nezakrývá – paže a ruce, nohy, apod. Do buddhistických chrámů je nutné vstupovat bez obuvi.

Mezi zajímavé stavby v Thajských obcích patří tzv. Waty – jedná se areály, kde jsou umístěny, buddhistické kláštěry, muzea a chrámy. Jsou zde vystavovány relikvie Buddhy, sochy Buddhů, a různé další památky a historické stavby. Nachází se i v měnších městečcích.

Všechny další a podrobnější informace před cestou poskytnou cestovní kanceláře a společnosti pořádající zájezdy, v knihkupectvích jsou k dostání také různé průvodce a knihy. Výborným zdrojem informací, vhodný taé k vyhledávání zájezdů je internet.

Brazílie je pro turisty velkým lákadlem, a aby také ne – nádherné čisté písečné pláže, vstřícnost a ochota obyvatel a pracovníků hotelů, oblasti s člověkem neporušenou přírodou, přírodní i kulturně-historické památky a v neposledním případě také legendární karneval v Rio de Janeiru.

Historicky byla Brazlie od roku 1500 obsazována a postupně kolonizována Portugalci. Portugalskou kolonií Brazílie zůstala až do roku 1815, kdy bylo vytvořeno Spojené království Portugalska, Brazílie a Algarve. Od té doby se postupně Brazílie stala císařstvím a monarchií, a až ta byla v roce 1989 ukončena revolučním povstáním a byla konečně vyhlášena Brazilská federativní republika. Od té doby je Brazílie zcela nezávislou zemí, má vlastní republikovou ústavu a svoji vládu.

Povrch Brazílie zabírají ze 45% nížiny, zbytek tvoří vysočiny, náhorní plošiny a pohoří. Z geografického hlediska můžeme podle povrchu rozdělit Brazílii na tyto tři části:

• Guyanská vysočina – sever země, najdeme zde i nejvyšší horu – Pico de Neblina s výškou 3014 metrů nad mořem
• Amazonská nížina – západní, jižní a centrální část země
• Brazilská vysočina – východ a jihovýchě Brazílie, zabírá skoro polovinu země

Síť brazilských řek je poměrně rozvětvená. Nejznámější a zároveň největší řekou je řeka Amazonka. Se svými 7063 km se řadí i na první příčku v žebříčku nejdelších světových řek. Nepramení ovšem na území Brazílie, ale v Peru. Její nejdelší část ale protéká severní částí Brazílie. Má velké množství pravých i levých přítoků, její povodí tedy sílí a při konci řeky můžeme v deštivém období naměřit šířku přes 80 kilometrů. Velmi rozšířenou deltou ústí do Atlantského oceánu, který omývá východní břehy země. Další významnou řekou zejména pro zemědělství a průmysl je řeka São Fransico a řeka Paraná, odvodňující jih Brazílie.

Brazílie se nachází v blízkosti rovníku. Podnebí zde tedy ovlivňuje mnoho faktorů, např. nadmořská výška, vliv oceánu, proudění a síla větrů, vlhkost vzduchu, apod. Podnebí je tedy vzhledem k velikosti Brazílie poměrně rozmanité. Můžeme si Brazílii opět rozdělit do několika částí podle toho, jaké klima tam panuje.

• Rovníkové klima – velmi vlhké, bohaté na srážky, vysoká vzdušná vlhkost. Nenastává zde zimní období roku, proto jsou i průměrné teploty velmi vysoké – až 29°C. Rovníkové klima najdeme v povodí řeky Amazonky – tedy na severu země.
• Tropické klima – oblast centrální a východní Brazílie. Velmi vysoké průměrné teploty, taktéž až 29°C. Teplo podrhuje ještě suché období roku, trvající od května do září. To se střídá s dešťovým obdobím, které zde panuje přibližně od října do března. Nejedná se ovšem o deště, které by způsobovaly povodně, jde spíše o vydatné, ale krátké deště.
• Suché klima – severovýchodní část země. Suché období zde panuje až dvě třetiny roku. Teplota vzduchu v tomto bezsrážkovém období málokdy klesne pod 41°C.
• Tropické klima jihozápadní Brazílie – V okolí města Rio de Janeira. Střídají se zde roční období, a to vlkhá teplá léta a mírné suché zimy. Naměřit zde můžeme širokou škálu teplot – od zimních 18°C až po letních 42°C.
• Subtropické klima – jižní Brazílie. Opět se zde střídají dvě letní období, ovšem léto se zde charakterizuje teplotami průměrně 22°C, v zimním období roku (červen – září) zde padá velké množství srážek, a to nejen dešťových, ale i sněhových.

Brazílie je země tropických pralesů, bohatých na různorodou faunu i flóru. Aby se tato chlouba země uchovala co nejdéle, ale zároveň byla i zpřístupněna turistům prahnoucích po pohledu na čistou zelenou krajinu, bylo zde zřízeno mnoho národních parků, z nichž nenavštěvovanějšími jsou: NP Paraná, NPRio Grande Do Sul, NP Goniás, NP Rio de Janeiro, NP Amazonas, NP Mato Grosso a Mato Grosso do Sul, NP Bahia, apod. Národní parky dostávají jména podle města,v  jehož blízkosti se nacházejí.

Lidé v Brazílii se živí jednak zemědělstvím, a také a hlavně (díky velkému bohatství na nerostné suroviny) průmyslem a zpracováním rud. Nejpěstovanějšími plodinami jsou káva, pomeranče, maniok, mango, fazole, kakao, tabák, vinná réva, atd. Obecnělze konstatovat, že se zde velmi daří ovoci, zejména tropickému – jako jsou citrusy, papája, banány. V produkci ovocných plodin se Brazílie umísťuje na nejvyšších příčkách ve světě, zemědělská produkce je tedy velmi důležitá pro ekonomiku státu, stejně jako i chov zvířat, např. skotu, koní, ovcí, prasat. Ty se využívají na maso, mléko a jako hospodářsky využitelná zvířata.

Ložiska nerostných surovin jsou rozprostřeny po celém území země, nejvíce zastoupeny jsou železné rudy, bauxit, zinek, měď, cín, magnezit, fosfáty a wolfram. I na těžbě nerostných surovin jsou finance země poměrně závislé. Hutnictví a zpracování surovin tedy patří mezi nejčastější průmyslové zaměření, dále pak chemický průmysl (zpracování těžených chemických látek), strojírenský (automobilové závody), dřevozpracující (velkou plochu země zabírají lesy) a energetický průmysl (elektrárny na výrobu energie, elektrátny používající jaderné palivo začínají být vytlačovány více ekologičtějšími elektrárnami, nyní hlavně vodními) .

Hranice má Brazílie dlouhé téměř 15 000 km, není tedy divu, že má docela dost sousedících států: Kolumbie, Guyana, Francouzská Guyana, Bolívie, Paraguay, Peru, Surinam, Uruguay, Venezeula. Hlavním městem není Rio De Janeiro, jak si mnoho lidí mylně myslí, ale město Brasilia. Administrativně je země rozdělena na pět regionů (Severní, Severovýchodní, Středozápadní, Jihovýchodní a Jižní), jež se dále dělí na 27 spokových států (Brazílie je federací). Největší spolkovou zemí je Amazonas při povodí řeky Amazonky, nejměnší potom země Sergipe, ležící na severovýchodě země v tropickém pásu. Celkový počet obyvatel v Brazílii je něco málo přes 182 milionů obyvatel.

Brazílii začali v minulém desetiletí začínat objevovat turisté, kteří chtěli strávit dovolenou v exotické zemi nepřeplněné turisty. Postupně se do nabídek cestovních kanceláří začaly zájezdy do Brazílie probojovávat, dnes je nabízí každá průměrná cestovka. Cena začíná asi na 40 000Kč, kdy cena zahrnuje již i všechny poplatky spojené s cestováním. Výhodné je využít i nabídky last minute zájezdů, kdy se cena o několik tisíc snižuje.

Na cestování do Brazílie není nutné mít vyřízené vízum, potřebovat budete cestovní pas s platností minimálně na dalších šest měsíců. Letecký dopravce po vás bude požadovat také již zakoupenou zpáteční letenku.

Dalším bodem, kterému byste před vycestováním měli věnovat pozornost, je očkování. I když není do Brazílie na rozdíl od jiných států zákony České republiky povinnost nechat se očkovat proti různým druhům onemocněním, záleží pouze na vás, zda si vakcínu zakoupíte nebo ne. I v Brazílii totiž existují nemoci, které by vám mohly dovolenou velmi znepříjemnit, či vás potrápit po návratu domů do Česka. Hygienici doporučují vakcinaci proti hepatitidám typu A a B, proti tyfu, malárii, meningitidě, žluté zimnici a horečce dengue. Lékařské služby jsou v Brazílii poměrně rozšířené, zejména v hustě obydlených a turisticky oblíbených oblastech není problém sehnat v kteroukoliv denní či noční hodinu lékaře, který vám poskytně ošetření nejen při nemocech, ale také při úrazech. S pojištěním vám poté pomůže delegátka cestovní kanceláře, v případě problémů se radí obrátit se na ambasádu České republiky v Brazílii.

Co se týče dalších zdravotních opatření týkajících se konzumace pití a potravin, platí zde podobná pravidla, jako například v Egyptě či Turecku. Doporučuje se pít pouze balenou vodu, nikoliv vodu z vodovodu (i když riziko nákazy nemocí je zde menší než třeba v Egyptě) či z pouličních kohoutků. Jídlo v restauracích by mělo mít zaručenou kvalitu, mít na pozoru je důležité u pouličních prodejců a trhovců, kteří někdy nemají potraviny správně ošetřené a hrozí tedy riziko nákazy.

Síť obchodů je v Brazílii bohatá, hlavně v oblastech velkého turistického ruchu. Navštívit můžete jak malé obchůdky typické svojí až komorní atmosférou, tak velká obchodní centra. Obvyklá prodejní doba je asi do 20:00 hodin, někdy je otvírací doba prodloužena nebo je dokonce obchod otevřen po 24 hodin denně, zejména v sezóně, kdy se v Brazílii nachází největší množství turistů, kterým se snaží Brazilci poskytovat co nejlepší služby.

Restaurace mívají otevřeno většinou již asi od 8:00 hodin ráno, kdy je mohou cestovatelé navštívit a dát si snídani. Zavírají opět až pozdě v noci, přičemž kuchyně fungují a vaří asi do 23:00 hodin. Poté už vám mohou v některých restauracích odmítnout udělat jídlo, které si vyberete.

Brazílie je lemována dlouhému pobřeží orientovaného k Atlantskému oceánu vysokým množstvím pláží. Ty jsou převážně písčité a Brazilci velmi dbají na jejich čistotu, pečlivě je tedy udržují a spravují. Lemovány jsou lesy, či uměle vytvořenou flórou, kdy na plážích stíní palmy a další tropické rostliny typické pro tropické pralesy.

Moře u břehů Brazílie je divoké, nejsou vyjímkou vysoké vlny, někdy je dokonce vstup na určité pláže zakázán. Při vhodných přírodních podmínkách na pláže proudí mnoho sportovců nadšených pro adrenalinové sporty, např. windsurfing, surfing či poměrně nový a ještě ne příliš známý kitting. Příliv i odliv je taktéž silný. Některé pláže zdobí skalnaté kamenité útesy.

Nejznámější pláží země tropického podnebí je pláž Copacabana. Ta je centrem turistického střediska u města Rio de Janeiro. Pláž se táhne po pobřeží více než 4km. Chlubit se může bílým čistým jemným pískem. Svůj název nese podle historického opevnění Copacabana, které pláž z jedné strany ohraničuje. Pláž není jen místem pro relaxaci, pobyt a koupání v moři, je místem také mnoha kulturních akcí, festovalů, koncertů, apod. U pláže jsou vybudovány obrovské hotelové komplexy, které v sobě zahrnují velké množství služeb, jimiž se snaží nalákat turisty z celého světa. Dalšími velkými plážemi jsou Ipanema a Leblon.

Velkolepým a jedinečným zážitkem bývá každý rok slavný karneval v Rio de Janeiru, tolik známý všem po světě. Každoroční datum karnevalu není pevně stanoven na určité dny, termíny se  pohybují vždy kolem konce února a začátku března. Ulice Rio de Janeira se mění v mix všech barev, masek, převleků a stylů hudby, které karnevalové průvody ulicemi doprovází. Průvody dělají nejzajímavějšími bělošské i černošské tanečnice, které se svůdně vlní v rytmu samby.  Toto období je taktéž velmi oblíbeno turisty, kteří zažijí okamžiky, které by nikde jinde na dovolené neměli šanci zhlédnout. Lístek na karneval se pohybuje okolo 400 dolarů. Jelikož je ale počet lístků značně omezen a zájem o nezapomenutelné okamžiky je veliký, prodávají překupníci lístky na černém trhu někdy i za 1500 dolarů.

Chorvatsko se rozprostírá na pomezí střední a jihovýchodní Evropy, jeho hlavním městem je Záhřeb. Nejvyšší horou Chorvatska je vrchol Dinara (1831 m n.m.) ležící v Dinárském pohoří. Na jihu omývá chorvatské břehy Jaderské moře. Délka chorvatského pobřeží je 5790 km a součástí Chorvatska je také 1200 ostrovů a ostrůvků.

Chorvatsko nabízí turistům, jež se rozhodnou využít služeb cestovních kanceláří, velmi rozvinutou síť hotelů. Hotely jsou zde klasicky rozděleny do pěti kategorií, podle počtu hvězdiček. Ve většina známějších letovisek najdete luxusní čtyř a pěti hvězdičkové hotely a spoustu dalších, zejména tří a dvou hvězdičkových.

Zřejmě nejznámější a turisticky nejoblíbenější oblastí v Chorvatsku je Makarská riviéra. Makarská riviéra začíná asi 20 km za městem Omiš. Společným znakem pro většinu městeček, patřících do Makarské riviéry, jsou upravené, především oblázkové, pláže, které omývá nádherně tyrkysové moře. Součástí některých městeček jsou také promenády plné obchůdků s nejrůznějším zbožím, typických stánků se zmrzlinou a spoustou barů či restaurací. Milovníci nočního života si zde opravdu přijdou na své. Kromě hlavního města oblasti – Makarské, zde najdete i další známá letoviska, např. Tučepi, Igrane, Živogošče, Podgora, Baška voda a podobně. Dalšími zajímavými oblastmi jsou severní, střední a jižní Dalmácie.

Egypt leží převážně v severovýchodní části Afriky, ale jedna část Egypta – Sinajský poloostrov – zasahuje již na území Asie. Více než 90% území Egypta pokrývá poušť, zbytek území je zejména úrodná oblast v okolí legendární řeky Nil.

První věcí, jež se lidem vybaví, při vyslovení slova Egypt, jsou nejspíše pyramidy. Prohlídka pyramid by při návštěvě Egypta rozhodně neměla chybět. Je zde ale spousta dalších možností, jak si zpestřit dovolenou. Kromě odpočívání na překrásných písečných plážích u nádherně čistého moře můžete objevovat například úžasný podmořský svět. Egypt je totiž doslova rájem potápěčů ze všech koutů světa. Můžete navštívit také podmořské muzeum, vyrazit si na projížďku na velbloudech nebo si zahrát golfový turnaj na poušti.

Egyptská letoviska lze rozdělit do dvou skupin. Do první skupiny patří ta letoviska, která se nacházejí na Sinajském poloostrově a druhou skupinu tvoří ta na africké části pevniny. Asi nejznámějších egyptských turistickým střediskem je Hurghada. Hurghada leží na pobřeží Rudého moře a turisty sem láká zejména křišťálově čisté moře a úchvatné útesy. Druhým nejnavštěvovanějším střediskem je Sharm el Sheikh. Toto středisko leží ve východní části Sinajského poloostrova. Také zde rovněž najdete překrásné a zachovalé korálové útesy. Centrem tohoto střediska je nádherná promenáda u pláže Naama Bay, kde se nachází spousta luxusních hotelů, restaurací, barů a nejrůznějších nočních podniků.

Tunisko se nachází v severní části Afriky a jeho břehy obklopuje Středozemní moře. Hlavním městem Tuniska je Tunis (tyto názvy lidé občas zaměňují). Co se rozlohy státu týče, tak rozloha Tuniska je přibližně dvakrát větší, než České republiky. Počet obyvatel je zhruba stejný, jako u nás.

V Tunisku najdete, kromě již zmíněných dlouhých pláží a nádherného moře, také spoustu luxusních hotelů, historických památek apod.. Tunisko je celkově poměrně kulturní oblastí. Během roku se zde koná nespočet různých festivalů a oslav. Tuniské vládě a ostatnímu obyvatelstvu se také nedá vytknout přístup k umění a péči o kulturní památky země. Také značná tolerance k jiným kulturám a odlišným společenským zvyklostem je zde samozřejmostí.

Za písčitými plážemi by jste se měli vydat spíše do jižních oblastí Tuniska. Oproti tomu na severu země najdete většinou romantické, oblázkové pláže. Turistickým střediskem, kam ročně míří nejvíce turistů, je zřejmě ostrov Džerba. Džerba láká turisty zejména velkým počtem pláží, vlídným počasím a 320-ti slunečnými dny v roce. Turistická sezóna zde trvá prakticky celý rok. Dalším známým střediskem je Monastir. Najdete zde možná ty nejhezčí pláže v celém Tunisku. Zejména pláž Skanes stojí opravdu za návštěvu. Počasí ve středisku Monastir je rovněž velmi příznivé a slunečných dnů si tu užijete dosytnosti.

Tunisko samozřejmě nabízí mnohem více zajímavých míst a ať už zvolíte jakékoliv, tak určitě nebudete zklamáni a svou dovolenou si maximálně vychutnáte.

Řecko se rozkládá na jihu Balkánského poloostrova a na ostrovech v Egejském, Středozemním a Jónském moři. Hlavním městem tohoto státu jsou Athény. Řecko je jednou z nejhornatějších zemí Evropy, hornatého charakteru zde dosahuje asi 80% území.

Hlavním lákadlem Řecka je samozřejmě již zmíněná nádherná příroda a okouzlující moře. Součástí Řecka je spousta menších, ale i větších ostrovů, z nichž se v průběhu let stala většinou velmi známá a oblíbená letoviska, kde ročně tráví svou dovolenou desetitisíce turistů z celého světa.

Mezi nejznámější destinace v Řecku patří například ostrov Korfu. Tento ostrov je poeticky nazýván „smaragd Středomoří“. Ostrov Korfu opravdu patří k nejzelenějším řeckým ostrovům, díky hojným srážkám se zde totiž daří rozličné fauně i flóře.
Další, poměrně známou destinací, je ostrov Zakynthos. Na tváři tohoto ostrova se bohužel poměrně výrazně podepsala častá zemětřesení, ale i přes tento nepříjemný fakt zde najdete spoustu míst, která vás doslova nadchnou.

Jako další je mezi turisty velmi oblíbený ostrov Rhodos. Rhodos je čtvrtým největším ostrovem Řecka. Ostrov Rhodos je ideálním místem prakticky pro všechny typy turistů a každý si zde najde to, po čem jeho srdce touží. Ať už jsou mu nejbližší překrásné, prosluněné pláže a křišťálově čisté moře, spousta historických památek, bohatá noční zábava a nebo například horská turistika.

Řecko samozřejmě nabízí spoustu dalších, překrásných míst a je jen na vás, které si vyberete.